Rio de Janeiro (město)
Brazílie
Media
Rio de Janeiro (město)
Brazílie
Media
Úvod, Přírodní podmínky, Ekonomika, Vláda, Historie
Obyvatelstvo je rasově a etnicky smíšené; běloši tvoří asi 55 % obyvatel, mulati 26 %, méně je černochů, a v poslední době přibývá Asiatů (hlavně Japonců). Indiánů zůstává už jen asi 350 000. Ve víře převládá katolické náboženství (88 %, největší římskokatolický stát na světě). Ročně přibývá 1,3 % obyvatel. Střední délka života mužů je 63 let a žen 70 let (1997). Velké regionální rozdíly v úrovni zdravotnictví a školství. Negramotných oficiálně 16,7 %, fakticky přes 50 %. Podíl městského obyvatelstva 79 % (1996). Brazílie má 13 miliónových velkoměst.
Rozsáhlé území Brazílie lze rozdělit na tři odlišné přírodní celky:
1. Amazonská nížina, povodí největšího světového veletoku Amazonky, hlavní přítoky Rio Negro, Madeira, Tapajós, Xingu aj. Podnebí je rovníkové, stále horké a vlhké, s malými výkyvy teplot (rozdíly průměrných měsíčních teplot jen 2 - 3 °C) a vysokými celoročními srážkami (roční průměry 2 000 - 3 500 mm). Porost tvoří vždy zelené deštné mnohopatrové pralesy s velkým bohatstvím rostlinných druhů. Silné kácení lesů v posledních letech (těžba dřeva, osídlování) vzbuzuje obavy o možné následky ve změnách klimatu.
2. Brazilská vysočina zaujímá východ a jih Brazílie - soubor pahorkatin, náhorních plošin, vrchovin a hornatin, jejichž výšky nejčastěji dosahují 1 000 - 1 500 m n. m. a vzrůstají směrem k atlantickému pobřeží (nejvyšší Serra da Mantiqueira, 2 890 m n. m.). V této části přechází rovníkové amazonské podnebí v podnebí tropické, teplé a vlhké, s většími sezónními výkyvy teplot a s výraznějším obdobím sucha v zimě (tři až čtyři měsíce). Krajní jih má podnebí subtropické. Brazilská vysočina je odvodňována na severu do Amazonky, na východě a jihu do Atlantickému oceánu (řeky Săo Francisco, Uruguay, Paraná aj.). Tropické pralesy se šíří hlavně v údolích a nížinách, ale celkově převládá savana, přecházející v sušším východním cípu země v suchou step s ostnatými keři.
3. Do severního pohraničí zasahuje z okolních zemí Guayanská vysočina, v níž je na hranicích s Venezuelou nejvyšší horstvo státu (Serra Imeri: Pico da Neblina, 3 014 m n. m.). V těchto oblastech je rovníkové podnebí, ale uplatňuje se výšková stupňovitost.
Brazílie je agrárně průmyslový stát s velkým surovinovým bohatstvím, rozsáhlou zemědělskou výrobou a pokročilým průmyslem. Státní dluh je největší na světě (193,7 mld. USD, 1997), vysoká inflace. Hrubý domácí produkt 4 790 USD/obyv. (1997). Podíl ekonomicky aktivního obyvatelstva 46,9 % (1997), z toho pracuje v zemědělství 24,2 %, v průmyslu 20 %. Podíl odvětví na hrubém národním produktu (1997): zemědělství 14 %, průmysl 36 %. Obdělává se 7,7 % území, zalesněno 57,3 % plochy. Světově významná produkce mnoha plodin tropického i mírného klimatického pásma, zejména kávy (1,56 mil. t, 1998, 1. místo na světě), cukrové třtiny (336,6 mil. t, 1. místo na světě), sisalu (146 000 t, 1. místo na světě), pomerančů (22,9 mil. t, 1. místo na světě), sóji (26,5 mil. t, 2. místo na světě), kakaových bobů (272 000 t, 4. místo na světě), banánů (5,9 mil. t, 2. místo na světě), mandarinek (625 000 t, 2. místo na světě), ananasu, tabáku, bavlníku, palmových jader a oleje. Z okopanin se pěstuje nejvíce maniok (přes 24 mil. t, 1. místo na světě) a batáty, méně brambory, ze zeleniny především rajčata, z luštěnin fazole. Rozsáhlý chov skotu (161 mil. kusů, 1998, 2. místo na světě) a prasat (36,9 mil. kusů). Lov ryb (800 000 t) a velryb. Vysoká těžba dřeva (220,3 mil. m3, 1997), sběr přírodního kaučuku. Tradiční hornická země. Světově významná těžba železných rud (188,0 mil. t, 1997, 2. místo na světě), bauxitu (11,7 mil. t, 4. místo na světě), rud dalších neželezných kovů (mangan, chromity, zinek, olovo, nikl, kobalt), uranové rudy, diamantů, zlata, ropy (61,3 mil. t, 1998), zemního plynu. Nejvýznamnější je průmysl potravinářský, hutnický, chemický, strojírenský, elektrotechnický, textilní. Výroba elektrické energie 284,5 mld. kW•h (1997), z toho 92 % v hydroelektrárnách. Doprava má k dispozici síť 30 500 km železnic a 2,0 mil. km silnic, 17,5 mil. automobilů (1997). Námořní loďstvo 5,1 mil. BRT (1995), největšími přístavy jsou Tubarăo, Santos, Rio de Janeiro a Vitória.
Hlavou státu je prezident, volený na 4 roky. Zákonodárným sborem je dvoukomorový Národní kongres, složený z Poslanecké sněmovny (513 členů, funkční období 4 roky) a Federálního senátu (81 členů, funkční období 8 let). Poslední parlamentní volby se konaly v 4. 10. 1998. Prezident od 1995 Fernando Henrique Cardoso (* 1931).
Historie osídlení Brazílie je spojená s osídlením celého amerického kontinentu přes Beringovu úžinu z Asie kolem 9. tisíciletí př. n. l. Poslední nálezy jako zbytky ohnišť a jednoduchých osídlení datované do období 23 000 - 40 000 však podporují teorie o prvních obyvatelích, kteří přišli z oblasti Afriky nebo Polynésie dříve. Původní osídlení těsně před příchodem Evropanů do Ameriky se sestávalo z indiánských kmenů Aravaků, Tupí, Karibů a dalších skupin, které migrovaly do Brazílie z oblasti Mexického zálivu v 10.-13. století n. l. Okolo roku 1500 n. l., kdy je datováno objevení Brazílie Portugalskými námořníky měla oblast Brazílie asi 1 000 000 indiánských obyvatel. V současné době je jich asi 200.000, ale vzhledem k etnickému složení obyvatel platí, že každý správný brazilec má v sobě alespoň kapku černošské a indiánské krve.
Pro známou historii Brazílie jsou důležité následující události: 1492 - objevení kontinentu Kryštofem Kolumbem a následná Tordesilaská smlouva roku 1494 mezi Španělskem a Portugalskem - největšími námořními mocnostmi o rozdělení Jižní Ameriky, kdy východní část připadla Portugalsku a západní Španělsku. Tato smlouva dala vzniknout základnímu rozdělení kontinentu, ale v praxi se vzhledem k nepřehledné geografii oblasti a různorodostí zájmů mocenských skupin a dalších států nemohla přesně dodržet. Nejvýznamnějším datem pro Brazílii je rok 1500, který je uznáván jako rokem objevení Brazílie kapitánem jménem Pedro Alvarez Cabral. Praktické osídlování započalo okolo roku 1530, kdy území bylo rozděleno na padesáti mílové pásy směrem od pobřeží a přiděleno zodpovědným kapitánům. Oblast se však zamlouvala rovněž Francouzům a Holanďanům, kteří se pokusili násilně vklínit mezi portugalské osídlení. Portugalci měli rovněž problémy se Španěli, kteří se snažili rozšířit své území z jihu z Argentiny a ve vnitrozemí, kde hojně zakládali křesťanské missie. Portugalcům se nakonec po velkém vojenském úsilí podařilo ostatní národnosti z oblast vytlačit. Přispěli k tomu rovněž místní indiáni, protože všechny strany se snažily najít spojence a nebo je většinou jednoduše k vojenským službám různě donutily.Brazílie byla pro Portugalsko důležitá jako zdroj surovin. Nejdříve to byly vzácná dřeva a potom především pěstování cukrové třtiny, která se stala nejdůležitější plodinou oblasti. Teprve po té byly objeveny drahokamy, zlato a pěstování kávy a kaučukovníků. K pracím na plantážích však bylo třeba pracovní síla. Zpočátku Portugalci pořádali výpravy na indiánské otroky (velmi aktivními byly především smíšení obyvatelé Sao Paula, kteří vytvářely skupiny - bandeiras a podnikali průzkumné výpravy daleko do vnitrozemí), indiáni se ukázali jako nepříliš výkonní pracovníci a bylo jich stále méně a tak se do Brazílie začali přivážet otroci z Afriky a to hlavně z "černé matky Brazílie " Angoly, která byla v té době hlavní kolonií Portugalců.Otroci proudily do Brazílie většinou přístavy na severu: San Salvadorem, Fortalezou a Recife. Černoši přinesli do Brazílie velkou část místní kultury, nejznámější je karneval, který původně vznikl jako svátek a dny volna pro otroky, candomblé - náboženský afrokřesťanský kult vzniklý na základě afrických náboženství a křesťanství a capoeiru - otrokáři zakázaný bojový tanec se všemi prvky bojového umění který při soubojích končíval i smrtí jednoho z účastníků. Černoši se však postupem doby začali bránit a vzhledem k přírodním podmínkám vytvořily ve vnitrozemí království z uprchlých otroků "Palmares".Toto království bylo po velmi těžkých bojích dobyto, ale v duších otroků přežívala jeho myšlenka až do zrušení otroctví roku 1888.
Po roce 1549 měli důležitou roli ve správě země jezuité (vyhnáni ve druhé polovině 18. stol.). Rozvoj plantážnictví podnítil dovoz otroků z Afriky. Otroctví zrušeno až roku 1888. Domorodé obyvatelstvo zatlačováno do vnitrozemských pralesů. Roku 1815 byl zrušen statut kolonie a vyhlášeno Spojené království Portugalska a Brazílie. Pokus o obnovu koloniálního statutu vedl v roce 1822 k vyhlášení nezávislého císařství; vlády se ujal syn portugalského krále Pedro I. (vládl 1822 - 31). Jeho syn císař Pedro II. vládl od roku 1840 až do roku 1889. Za císaře Pedra II. se rozvíjely kapitalistické hospodářské vztahy provázené přílivem přistěhovalců z Evropy. Roku 1889 byla monarchie svržena a vyhlášena federativní republika. V letech 1942 - 45 se Brazílie účastnila na straně protifašistické koalice 2. světové války, v Evropě (Itálie) bojoval i brazilský expediční sbor. Po roce 1945 pokračovalo střídání civilních a vojenských režimů. Po vojenském puči 1964 se moci ujala vojenská junta. Po roce 1979 postupně obnovován demokratický režim; 1985 zvolena civilní vláda; 1989 zvolen demokratickým prezidentem Fernando Collor de Mello. V referendu 1993 se většina obyvatel rozhodla pro uchování republikánského režimu a prezidentského systému. 1994 vyhlášen plán hospodářské stabilizace (vyrovnání státního rozpočtu, privatizace státních podniků a přísná měnová kontrola; zaveden real, pátá měna za sedm let). Přes úspěch programu hospodářské stabilizace se Brazílie nevyhnula vážným ekonomickým potížím na konci 90. let.